† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWEVážení a milí, vítám Vás na svém blogu, kde si můžete přečíst články týkající se alternativní medicíny a zdravého životního stylu a některé z mých odpovědí klientům, kteří se na mě obracejí se svými problémy týkajícími se zdravotního stavu.
† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWE My lékaři se vším naším vzděláním, znalostmi a autoritou si často vybudujeme dost velké ego, které nám pak ztěžuje přiznat, že jsme se mýlili. Takže tady to je. Otevřeně přiznávám, že jsem se mýlil. Jako kardiochirurg s pětadvaceti lety praxe jsem vykonal více než 5000 operací srdce, a dnes přišel den, abych napravil svůj omyl lékařskými a vědeckými fakty. "Mnoho let jsem praktikoval s dalšími prominentními chirurgy, označovanými za "tvůrce veřejného mínění".
Bombardováni vědeckou literaturou, neustále na seminářích, jsme my, coby tvůrci veřejného mínění, trvali na tom, že onemocnění srdce je prostě důsledkem zvýšené hladiny cholesterolu v krvi."
My lékaři jsme se mýlili
Jedinou přijatelnou léčbou bylo předepisování léků na snižování krevního cholesterolu a diety s velmi nízkým obsahem tuků. Pochopitelně jsme trvali na tom, že taková dieta sníží hladinu cholesterolu a výskyt onemocnění srdce. Odchýlit se od těchto doporučení bylo považováno za kacířství a mohlo vést až k žalobě.
Nefunguje to!
Tato doporučení již nejsou vědecky ani morálně obhajitelná. Už před lety bylo zjištěno, že skutečným důvodem onemocnění srdce jsou záněty stěn tepen, a toto zjištění vede pomalu ke změně způsobů, jakým budou onemocnění srdce a další chronické nemoci léčeny.
Dlouhodobě praktikovaná zavedená dietetická doporučení vyvolala epidemii obezity a cukrovky, jejichž následky úmrtností, lidským utrpením a ekonomickými dopady porážejí veškeré morové epidemie v historii.
Ačkoliv 25% lidí bere drahé statiny, a i když jsme snížili množství tuku v potravě, zemře tento rok na onemocnění srdce více Američanů, než kdykoliv dříve.
Statistiky American Heart Association ukazují, že 75 miliónů Američanů trpí onemocněním srdce, 20 miliónů má cukrovku a 57 miliónů je jí ohroženo. Tyto nemoci postihují stále větší počet stále mladších lidí.
Jednoduše řečeno, bez zánětů v těle není možné, aby se cholesterol usazoval na stěnách tepen a způsoboval onemocnění srdce a mrtvice. Bez zánětů by se pohyboval volně tělem, jak to příroda zamýšlela. Jsou to záněty, kvůli nimž se cholesterol usazuje.
Zánět není nic komplikovaného – je to jednoduše přirozená obrana těla před nepřáteli, jako jsou bakterie, toxiny nebo viry. Zánět je ve své funkci ochrany těla před těmito bakteriálními a virovými vetřelci dokonalý. Pokud ovšem tělo neustále vystavujeme zraněním toxiny nebo potravou, k jejímuž příjmu není uzpůsobeno, dojde k něčemu, čemu se říká chronický zánět. Chronický zánět je přesně tak škodlivý, jako je akutní zánět prospěšný.
Který rozumný člověk by se vědomě vystavoval potravinám a jiným látkám, o nichž ví, že mu poškozují tělo? Dobře, možná kuřáci, ale ti se k tomu alespoň rozhodují dobrovolně.
My ostatní jsme se jednoduše drželi doporučené stravy, obsahující nízké množství tuků a vysoké množství polynenasycených olejů a sacharidů, aniž bychom tušili, že si tím permanentně poškozujeme tepny. Toto opakované poškozování vede ke vzniku chronických zánětů směřujících k onemocnění srdce, mrtvicím, cukrovce a obezitě. Ještě jednou to zopakuji. Nízkotučná dieta, kterou nám po léta doporučovala zdravotní věda, způsobuje poranění a záněty tepen.
Co je největším viníkem chronických zánětů? Odpověď je jednoduchá: je to přebytek jednoduchých vysoce zpracovaných sacharidů (cukr, mouka a všechny produkty, které jsou z nich vyrobeny) a nadměrná konzumace rostlinných olejů omega-6, jako jsou sójový, kukuřičný a slunečnicový, které se nachází v mnoha zpracovaných potravinách.
Představte si na chvíli, že si drsným kartáčem opakovaně přejíždíte přes kůži, dokud nezčervená a takřka nezačne krvácet. Řekněme, že to budete dělat několikrát denně po dobu pěti let. Pokud dokážete snášet bolestivé kartáčování, budete mít nakonec na kůži krvácející, oteklou infikovanou oblast, jejíž stav se bude s každým dalším kartáčováním zhoršovat. To je dobrý způsob, jak si představit proces zánětu, který vám možná právě teď probíhá v těle.
Nezáleží na tom, kde k zánětu dojde, jestli uvnitř nebo na povrchu vašeho těla, jde vždy o totéž. Nahlédl jsem do tisíců a tisíců tepen. Nemocná tepna vypadá, jakoby někdo vzal kartáč a opakovaně rozdíral její stěny. Potraviny, které jíme, několikrát denně vytvářejí drobná poranění, na něž tělo opakovaně odpovídá tvorbou zánětů.
Ačkoliv máme rádi sladkou koblihu, tělo na ní odpovídá poplachem, jakoby dorazil nepřítel vyhlašující válku. Potraviny plné cukru a jednoduchých sacharidů nebo zpracované s oleji omega-6, aby vydržely déle v regálech supermarketů, jsou již dlouho základem naší stravy. A tyto potraviny pomalu otráví každého.
Jak vede snězení obyčejné koblihy k tvorbě zánětu a onemocnění?
Představte si, že si na klávesnici vylijete sladký sirup a získáte představu o tom, co se stane s vašimi buňkami. Když sníme jednoduchý sacharid, jako cukr, hladina cukru v krvi rychle vzroste. V odpověď začne slinivka vylučovat inzulín, aby přesunul cukr do buněk, kde bude uskladněn jako zásoba energie. Pokud jsou buňky plné a další glukózu nepotřebují, nepřijmou ji.
Jakmile plné buňky extra glukózu odmítají, hladina cukru v krvi vzroste, což vede k další produkci inzulínu, a cukr je proměněn na tuk a uskladněn v tukových tkáních.
Co má toto všechno společného se záněty? Hladina cukru v krvi je udržována ve velmi úzkém rozsahu. Nadbytečné molekuly cukru se totiž navazují na různé bílkoviny, které pak poškozují stěny tepen. Opakovaná poškození vedou k tvorbě zánětů. Když si několikrát denně zvednete hladinu cukru v krvi, je to totéž, jako byste rozdírali citlivou vystýlku svých tepen kartáčem.
I když to nevidíte, buďte si jisti, že k tomu dochází. Během pětadvaceti let jsem viděl více než 5000 pacientů, a všichni měli jedno společné – záněty v tepnách.
Vraťme se ke koblize. Tato nevinně vypadající dobrota obsahuje nejen cukr, ale byla upečena v jednom z mnoha omega-6 olejů, například v sójovém. Brambůrky a hranolky se smaží v sójovém oleji. Polotovary jsou vyráběny s omega-6 oleji, aby se prodloužila jejich životnost v supermarketech. Ačkoliv omega-6 oleje patří mezi esenciální – jsou součástí každé buněčné stěny, která kontroluje výměnu látek mezi vnitřkem buňky a okolím – musí být konzumovány ve správném poměru k olejům omega-3.
Pokud se tato rovnováha posune ve prospěch přílišné konzumace olejů omega-6, produkují buněčné membrány blokovací chemikálie, tzv. cytokiny, které přímo způsobují záněty. Dnešní strava obsahuje extrémní nepoměr těchto olejů. Tato nerovnováha se pohybuje mezi 15:1 až do 30:1 ve prospěch omega-6. To znamená obrovské množství cytokinů vyvolávajících záněty. Optimální zdravý poměr by měl být 3:1.
Aby to bylo ještě horší, nadbytečná váha, kterou sebou díky těmto potravinám nosíte, vede k tvorbě přeplněných tukových buněk produkujících velké množství pro-zánětlivých chemikálií, které poškození způsobená vysokou hladinou cukru v krvi dále zhoršují. Proces, který začal koblihou, se promění v začarovaný kruh, který vede k onemocnění srdce, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce a nakonec Alzheimerově nemoci.
Nelze utéct před skutečností, že čím více konzumujeme připravených a zpracovaných potravin, tím více si každodenně přidáváme k zánětům. Metabolizmus lidského těla není navržen k zpracování potravin plných cukrů a olejů omega-6.
Existuje pouze jediný způsob, jakým záněty odstranit, a tím je návrat k potravinám bližším přírodnímu stavu. K budování svaloviny potřebujete více bílkovin. Vybírejte velmi komplexní sacharidy, jako například ovoce a zeleninu. Omezte nebo eliminujte zánětlivé oleje omega-6 jako kukuřičný a sójový a zpracované potraviny, které je obsahují. Jedna lžíce kukuřičného oleje obsahuje 7,280 miligramu omega-6. Sójový ho obsahuje 6,940 mg. Používejte místo nich olivový olej nebo máslo z mléka krav živených trávou.
Živočišné tuky obsahují méně než 20% omega-6 a jsou mnohem méně zánětotvorné, než údajně zdravé rostlinné oleje. Zapomeňte na "vědecká fakta", která vám tak dlouho vtloukali do hlavy. Ve skutečnosti neexistují vůbec žádná vědecká fakta, podle nichž nasycené rostlinné tuky způsobují onemocnění srdce. Vědecká fakta, podle nichž nasycené tuky zvyšují hladinu cholesterolu v krvi, jsou také velmi slabá. A protože dnes už víme, že cholesterol není příčinou onemocnění srdce, jsou obavy ze saturovaných tuků ještě absurdnější.
"Cholesterolová teorie" přišla s doporučením jíst potraviny bez tuků nebo nízkotučné, a to pak vedlo k vzniku "potravin", které nyní způsobují epidemii zánětů. Doporučením, aby se lidé vyhýbali saturovaných tukům a upřednostňovali potraviny s vysokým obsahem olejů omega-6, udělala medicína obrovskou chybu. Dnes tu máme epidemii zánětů tepen, vedoucí k onemocněním srdce a napomáhající dalším tichým zabijákům.
Co můžete udělat? Dejte přednost skutečným potravinám, které ještě jedla vaše babička a vyhněte se těm, které vaše matka nosila či nosí z regálů supermarketu plných polotovarů. Eliminací zánětlivých potravin a přidáním esenciálních živin z nezpracovaných potravin můžete napravit poškození tepen způsobené dnešní typickou stravou.
Zdroj: http://www.celostnimedicina.cz/velka-cholesterolova-lez.htm
Autor: MUDr. Dwight Lundell
† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWEDotaz: Dobrý den, zajímám se o přípravek joalis Antimetal a chci se touto cestou zeptat, zda dochází při jeho užívání také k detoxikaci organismu od rtuti.
Odpověď: Kombinace Mindren a Antimetal má vliv na detoxikaci organismu od rtuti.
† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWEŠvýcarské zdravotní pojišťovny začínají "na zkoušku" financovat alternativní medicínu
Ministr vnitra Didier Burkhalter oznámil, že pět terapií, dříve vyloučených ze státního pojištění, bude od roku 2012 proplatitelných v rámci šestiletého zkušebního období. Háček: všechny musí prokázat svoji "účinnost, rentabilitu a účelnost" do r. 2017. Švýcaři si proplácení alternativní medicíny vynutili v referendu. Mezinárodní vědecký institut bude mít poslední slovo ohledně účinnosti pěti doplňkových léčeb.
Jessica Dacey
Švýcarská vláda dala doplňkové medicíně druhou šanci, aby prokázala svoji hodnotu coby pojistitelný zdravotní postup.
Ministr vnitra Didier Burkhalter oznámil, že pět terapií, dříve vyloučených ze státního pojištění, bude od roku 2012 proplatitelných v rámci šestiletého zkušebního období. Háček: všechny musí prokázat svoji "účinnost, rentabilitu a účelnost" do r. 2017.
V r. 2005 ministerstvo vnitra tyto terapie odmítlo, kdy tvrdilo, že neodpovídají právním požadavkům "vědeckých důkazů" u tří kritérií účinnosti.
Obrat v politice přišel po hlasování v r. 2009, ve kterém dvě třetiny Švýcarů podpořily zahrnutí těchto terapií na základní seznam proplácených zdravotních služeb. Bere se rovněž v úvahu opačné doporučení federální komise z prosince, aby byly ze seznamu vyřazeny kvůli nedostatku vědeckých důkazů.
V rámci nového testu budou muset poskytovatelé homeopatie, holistické, bylinkové a nervové medicíny a tradiční čínské medicíny vyhodnotit jejich účinnost. Nálezy pak půjdou před uznávaný mezinárodní institut – který bude teprve určen – který poskytne nezávislé vědecké vyhodnocení.
Lékařské kruhy toto rozhodnutí předat případ mezinárodnímu vědeckému přezkumu uvítaly, zatímco stoupenci doplňkové medicíny uvítali příležitost "spravedlivého" vyhodnocení.
Ignazio Cassis, místopředseda Švýcarské zdravotní asociace, řekl, že jde o "velmi moudrý a pragmatický" krok, protože rozhodnutí ponechává na mezinárodní vědecké komunitě, spíše než na vládě nebo švýcarské populaci.
Bude to mít výhodu mezinárodního rozvoje v lékařství a lépe informovaného rozhodnutí v této záležitosti za šest let, poznamenal.
"Je to zákon"
Výsledek zůstal otevřený, řekl swissinfo.ch Jean-Marc Crevoiser, šéf komunikace na ministerstvu vnitra.
"Doposud jsme nebyli schopni plně prokázat, že těchto pět terapií je účinných, rentabilních a vhodných. Některé jsou takové více, než jiné."
"Cílem tohoto šestiletého období je vyplnit mezery u těch z nich, které neodpovídají těmto kritériím nebo odpovídají pouze částečně. Uvidíme, co se bude dít, výsledky předem určit nemůžeme."
Vědecké testování bude provedeno na základě mandátu a standardů stanovených vládou, vysvětlil.
"Musíme dokázat, že odpovídají těmto třem kritériím pro přijetí na seznam proplácených úkonů. Vyplývá to ze zákona."
Poznamenal, že jde o "emocionální" problematiku, a šestileté zkušební období bylo stanoveno proto, aby se tato záležitost prověřila "co nejkorektnějším způsobem".
Návrh vlády obsahuje také opatření na podporu výzkumu a školení v terénu, o čemž Crevoiser řekl, že nebude kontraproduktivní dokonce ani v případě, že po testech budou získány u těchto terapií negativní výsledky.
Mezinárodní přezkoumání
Vlád nyní rovněž zvažuje, na který mezinárodní institut se obrátit. Mohl by to být státem placený subjekt, jako přední americká agentura pro vědecký výzkum doplňkové medicíny Národní středisko pro doplňkovou a alternativní medicínu. Jiní uvedli Národní institut klinické znamenitosti v Británii.
"Jde o to, že mezinárodní subjekt vyhodnotí náležitě existující studie a nebudou muset dělat nové studie. To by nebylo v tomto časovém rámci možné. Provedeno bylo již mnoho studií. Jde o to, vyhodnotit je spravedlivě," řekla Hansueli Albonico, prezident federace Švýcarských společnosti doplňkové medicíny.
Poznamenal, že ohledně rentabilnosti již existují důkazy, takže se to omezuje pouze na otázku účinnosti.
Spravedlivé slyšení
Praktikující mají ve výsledky "důvěru", poznamenal, "jestliže máme příležitost předložit tvrdá fakta z existujících vědeckých studií – v rámci kterých již proběhlo 2,000 klinických testů – a pokud přispějí ke spravedlivému vyhodnocení."
"Opravdu tento krok směrem k mezinárodní scéně vítám. Považuji to za velkou příležitost."
"V Německu, například, vedli lékaři posledních deset let dialog o pluralismu v medicíně a uplatňování různých metod – vždy s ohledem na účinnost, rentabilnost a vhodnost."
Švýcarsko má největší počet praktikujících na hlavu na světě – 17,200 registrovaných u zdravotních pojišťoven – a to díky především různým pojišťovacím balíčkům kryjícím doplňkovou medicínu.
Řekl, že nyní je čas rozšířit podmínky lékařských podkladů.
"Musíme se odchýlit od metod testování účinnosti, uplatňovaných u léků, ke studiím, které ukazují celkovou prospěšnost těchto (doplňkových) metod," uzavřel.
Terapie
Homeopatie: Léčba spočívá v podávání pacientovi malých dávek léků, ve větším množství, způsobujících symptomy, kterými trpí pacienti.
Holistická medicína: Tato metoda vypadá pro tělo, životní sílu, duši a ducha holisticky. K péči patří holistická léčba přírodními látkami, jakož i konvenčními lékařskými drogami.
Nervová terapie: Nervová terapie je založena na teorii, že trauma může způsobit dlouhodobé poruchy v elektrochemických funkcích tkání. Léčba se pokouší ovlivnit nervový systém injektováním místních anestetik.
Bylinková medicína: Léčba je založena na principu léčebných vlastností přírody a vyhýbá se chemickým aditivům.
Tradiční čínská medicína: Tato metoda byla postupně vyvíjena od vzniku Číny před 3,000 lety. Používá pět metod léčby: akupunkturu, čínskou bylinnou medicínu, masáž, cvičení a výživu.
Klíčová fakta
V r. 1999 ministerstvo vnitra rozhodlo, že pět terapií – homeopatie, herbální medicína, nervová terapie, tradiční čínská medicína a antroposofická medicína – by mělo být dočasně krytých základním zdravotním pojištěním. Ale toto rozhodnutí bylo v r 2005 zvráceno v důsledku rostoucích nákladů na zdravotní péči.
V květnu 2009 se konalo národní hlasování s cílem rozhodnout, jestli by doplňková medicína měla být opět na seznam zařazena.
Těchto pět léčeb mělo být zahrnuto na seznam proplácených služeb. Diplomy nelékařských praktikujících měly být uznány a mělo dojít k větší spolupráci mezi alternativní a klasickou medicínou a prováděno více výzkumu.
67% lidí – 1,28 milionu – hlasovalo ano. 33% -- 632,000 – hlasovalo ne.
V prosinci 2009 federální komise pro prospěšnost rozhodla, že doplňková medicína neodpovídá požadavkům pro proplácení nákladů.
V lednu 2011 ministerstvo vnitra oznámilo, že začne s šestiletým zkušebním obdobím, kdy se bude zkoumat účinnost těchto terapií, a během této doby budou náklady propláceny. V úvahu byla vzata současná legislativa, která stanovuje, že proplácené terapie musí odpovídat kritériím "účinnost, rentabilnosti a vhodnosti". Zákon také dává ministerstvu vnitra právo rozhodnout, zda terapie po vyhodnocení proplácet.
Zdroj: http://www.osud.cz/svycarske-zdravotni-pojistovny-zacinaji-na-zkousku-financovat-alternativni-medicinu
† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWEV této části blogu najdete otázky mých klientů a mé odpovědi na tyto otázky. Většina z dotazů se týká zdravotních obtíží klientů nebo preparátů, metody řízené a kontrolované detoxikace organismu, kterými je možné
† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWE
Mám rád historii a rád používám archaická slova, která již z našeho slovníku vymizela. V tomto případě však nejde o hru se slovy, ale o nejistotu, jak bych měl tento článek nazvat.
Jde o gluten. Všechny názvy, které se používají, jsou nepřesné. Slovo celiakie je vnímáno jako naprostá neschopnost požít a zpracovat jakýkoliv typ obilné bílkoviny, tedy glutenu. Tato porucha je vrozená a podle současných zkušeností neléčitelná. O tu mi však vůbec nejde, to je zcela jiná kapitola.
Porucha metabolismu glutenu – v tomto případě jsme opět vedle. Existuje sice porucha metabolismu rostlinných bílkovin, mezi něž gluten patří, ale vyskytuje se poměrně zřídka. Sám na tento typ poruchy narazím u svých pacientů "jednou za uherský rok". Musíme s touto poruchou počítat, avšak detoxikuje se zcela jinak než "ono", oč mi jde.
Slýchávám někdy také o alergii na gluten. Samozřejmě, že taková alergie existuje – ostatně existuje alergie na každou bílkovinu, která se na zeměkouli vyskytuje. Alergie na gluten má typické gastrointestinální příznaky. Budeme-li se jí zabývat v detoxikační praxi, použijeme preparáty, se kterými pracujeme v případě jakýchkoliv jiných alergií.
Jisté je, že to, co mám na mysli, je určitý typ imunitní reakce, snad se blížící alergii, která má za následek poškození epitelu horní části tenkého střeva (jejuna). Není však jisté, jestli jde o poruchu člověka, nebo o poruchu potraviny. Část odborníků zastává první názor, ale nedokáže vysvětlit, proč pronikavý vzestup této poruchy nastal před čtyřiceti, padesáti roky. To by dokázala vysvětlit druhá část odborníků, která problém vidí v kvalitě bílkoviny obilného zrna, respektive v pochybném výsledku šlechtění.
Z problému s názvem vybruslíme, použijeme-li neurčité slovo intolerance. Intolerance glutenu znamená, že nejsme ke glutenu tolerantní, tedy že se s ním dostaneme brzy do sporu.
Nejpřesnější název, kterému však nikdo nerozumí (obecně se používá jen ve velmi odborných statích), je glutenová enteropatie. Vystihuje počátek celého procesu, změny ve sliznici tenkého střeva. Nevystihuje však podstatu potíží, které při této poruše vznikají.
Další problém vyvstane tehdy, když o této poruše začneme mluvit s klientem: nerozumí nám. Mnoho lidí již slovo gluten chápe; v některých zemích je to velmi častá součást stravy a lidé se ho již desetiletí bojí. Na potravinových doplňcích ze Spojených států můžeme zcela běžně číst "gluten-free, lactose-free, sodium-free". Název gluten však úplně nevystihuje, čeho se bude rozhovor s klientem týkat. Jedná se totiž o bílkovinu pšenice, kterou můžeme nazývat gluten, avšak pod tímto slovem rozumíme také bílkoviny ostatních obilovin. Měli bychom používat slovo gliadin, ale toto slovo není známé. Musíme tedy klientovi napřed vysvětlit obsah slov, která používáme.
Pokud při rozhovoru s jiným lékařem nebo se zasvěceným laikem začnu používat slovo gluten, vyvolám v něm asociaci s celiakií. Dieta se však v tomto případě zcela liší od toho, s čím budeme u svých klientů pracovat. Pro celiaka, tedy člověka, který nesnáší gluten v plném významu tohoto slova, jsou vyloučeny ovesné výrobky, např. kaše, sušenky, palačinky, bývá vyloučen také žitný chléb či dalamánky anebo špaldové výrobky. Pro jídelníček člověka, který nesnáší gliadin, jsou to přitom velmi významné potraviny: žitný chléb může být velice chutný a není problém jím nahradit chleba pšeničný a také různé kaše či sušenky na bázi ovsa nebo špaldy jsou významným přiblížením k tzv. normální stravě. Zkrátka glutenová intolerance a gliadinová intolerance se zásadně liší v jídelníčku, ale velmi obtížně se tento rozdíl vysvětluje.
Dalším problémem jsou konzultace našeho klienta u jeho praktického lékaře. Oficiálně se celiakie potvrzuje biopsií z tenkého střeva, kterou chce podstoupit málokdo; u dětí se k ní přistupuje jen při velkých potížích (např. zpožďující se vývoj, váha, která neodpovídá věku, velké zažívací potíže). Lékaři se proto spoléhají na test protilátek v krvi, ale tento test je nepřesný a moje zkušenost s ním je velmi rozpačitá. Mnoho lidí s gliadinovou enteropatií mělo protilátky normální, přestože jejich symptomy byly evidentní a po příslušných krocích došlo k významnému zlepšení problémů. Těžko se vysvětluje klientovi, že laboratorní testy nemají v tomto případě velkou hodnotu a že medicína mu jen těžko může pomoci. Tuto poslední větu myslím doslova, protože medicína vládne výhradně dietou.
Pro mnoho lidí je dieta velmi stresující záležitostí a mnohdy ji nejsou vůbec schopni dodržovat. Lidé z menších měst a vesnic se jen obtížně dostávají k bezgliadinovým potravinám a mnozí lidé ani mentálně nestačí na to, aby studovali etikety potravin a dovedli ve změti kryptogramů pšeničný gliadin rozluštit. Výrobci tuto součást pšenice nazývají různými krycími názvy, např. rostlinná bílkovina, a to může mnoho lidí zmást. Málokdo také ví, že například glutamát sodný, látka známá z čínské kuchyně a běžně používaná jako zvýrazňovač chuti v různých směsích koření, v polévkách či omáčkách, má s gliadinem co do činění a může být mnohdy ještě riskantnější než gliadin sám. Ve většině případů musíme počítat s tím, že klient není schopen dietu dodržovat a my to od něj nemůžeme požadovat.
Jak jsem již řekl, současná medicína má k dispozici bezglutenovou dietu jako jediné řešení. Sama dieta ve většině případů přinese úlevu, což je zcela logické. Gliadin však proniká poškozenou střevní sliznicí do celého organismu a usazuje se v nervové tkáni, sliznicích, vazivu a jinde. Tento gliadin dietou již neuvolníme a reakce, které způsobuje, nadále udržují příznaky zdravotních problémů. Dieta je tedy opatřením do budoucnosti, není opatřením pro minulost. My však při detoxikaci různých zdravotních problémů zkoumáme minulost člověka, jeho stravu v minulosti, životní prostředí, v němž žil, psychické zátěže, které mu předali rodiče či které si v životě sám nadrobil. Zkrátka minulost člověka je to, co nás zajímá, a budoucnost odevzdáváme již zcela do rukou klienta. Proto pokládám naši možnost detoxikovat organismus při gliadinové enteropatii, a to i bez diety, za obrovské plus, kterým detoxikace vládne. Pokud je naše detoxikace doplněna o dietu, pak klient o své budoucnosti rozhoduje velmi zodpovědně.
Velmi složitá je situace u těhotných žen. Gliadin, který proniká přes narušenou sliznici do organismu, poškozuje i plod. Kromě toho, jak vidíme kolem sebe, matky velmi záhy zatěžují organismus dítěte gliadinem: vidíme děti s různými piškoty, sušenkami, ale i rohlíky a jinými pšeničnými výrobky. Protože v této záležitosti hraje dědičnost důležitou úlohu, je pravděpodobné, že dítě "gliadinové matky" bude mít také tuto dispozici. Čím nižší je věk, v němž se porucha projeví, tím jsou důsledky pro psychický vývoj dítěte závažnější: gliadin poškozuje nejen psychiku, ale i nervový systém jako takový. Těžko dělat unáhlené závěry, ale možná bychom v gliadinové intoleranci našli mnoho důvodů také pro diabetes mellitus, alergie, autoimunitní choroby a další.
Na druhé straně však nedělejme z gliadinu jediného a zásadního strašáka. Gliadin se s ostatními toxiny dělí o problémy rovným dílem. Životní prostředí se svými toxiny, jako těžké kovy, chemikálie, nebo zásahy naší medicíny v podobě očkování či mnohých léků jsou, co se týče toxicity, jistě na úrovni gliadinu. Také obecný způsob našeho stravování, metabolický syndrom a různé metabolity se od určitého věku stávají problémem číslo jedna. Zmiňovat se o mikrobiálních ložiscích by myslím bylo nošením dříví do lesa, protože o tom víte již mnohé. Proto si musíme dávat pozor, když odstraňujeme gliadin, abychom se nedomnívali, že tím je naše práce skončena. Jestliže je v organismu mnoho jiných toxinů, potíže budou pokračovat. Nesmíme tedy chápat detoxikaci jako záležitost jednoho toxinu, ale musíme mít neustále na paměti tzv. pravidlo čtyř toxinů, tak jak jsem se o nich zmínil. To nám pak umožní, abychom člověku pomohli opravdu zcela a úplně.
O glutenové enteropatii víme mnoho. Víme celkem detailně, jak dochází k poškození organismu vlivem tohoto problému. Narážíme však na nízkou informovanost klientů a nakonec i na problémy s komunikací, protože nedokážeme problém dobře a srozumitelně formulovat.
Nadhodil jsem jen několik úskalí. Den co den se potýkám s Hydrou s hlavami z toxinů: po useknutí jedné hlavy naroste další. Pracně se prodírám psychikou svých klientů a ve snaze pomoci jim obtížně hledám slova, kterými bych jim přijatelně vysvětlil jejich problém. Moc rád bych měl velkého učitele, ke kterému bych se mohl obrátit, aby mně v takových chvílích poradil. Nad gliadinovou enteropatií si zoufám, protože způsobuje mnoho a mnoho onemocnění, která mohou být lehká, ale často i strašlivá. Vidím, že není možné vyřešit tuto situaci jinak než informovaností obyvatel. Avšak svět a naše počínání má tak obrovskou setrvačnost, že letíme vesmírem a nejsme schopni pootočit svou myslí ani o kousek vlevo nebo vpravo. Stereotyp a tradice nám na jedné straně ulehčují život, na druhé straně nám ho berou. Zkusme společně najít východisko.
MUDr. Josef Jonáš, datum aktualizace: 1. 7. 2010
† 22. 11. 2011 | kód autora:
WWE
Téma alergií se zdá být v detoxikační medicíně obehranou písničkou. Faktem však je, že kolem nás alergií neustále přibývá a nikdo progresivitu tohoto onemocnění zatím nedokázal zastavit. Založil jsem občanské sdružení Stop dětské alergii a doufal jsem, že vzbudí pozornost a získá peníze na výzkum. Nepodařilo se, ale přesto toto občanské sdružení v letošním roce financuje výzkumný projekt prováděný Masarykovou univerzitou v Brně na téma Astma a alergie. Výsledky uvidíme přibližně za rok a doufám, že v té době budeme vědět o alergiích o něco více než dnes.
Přes obehranost tohoto tématu mohu prohlásit, že jsem ve výzkumu alergií v rámci detoxikační medicíny pokročil a dnes se při detoxikaci alergií nebojím žádného neúspěchu.
Alergenem se může stát cokoliv: prach, oříšky, lepek, roztoči, pyl, zvířata, spermie, latex, zkrátka vše, na co si vzpomenete. U lidí, kteří mají alergii od dětství, se výskytu dalšího alergenu nedivíme; u těch, u kterých dojde k alergii poprvé v životě, je problém psychicky daleko náročnější. Pylových alergiků je asi třicet až čtyřicet procent z celkového počtu alergiků a neustále jich přibývá, stejně jako ostatních typů alergií. Před dvaceti lety se odhadoval výskyt alergií u dětí na patnáct procent, nyní je to 25–30 procent. Ke zvládnutí alergií používá současná medicína vakcíny vyrobené z alergenů a především antihistaminika, kterých se ročně spotřebují tuny. Výrobci těchto léků mají o budoucnost postaráno. Z potravinových alergenů je na prvním místě mléko, ale na výsluní se derou ořechy: v České republice jsou to lískové a vlašské ořechy, v Americe podzemnice olejná neboli buráky. Historky o tom, že alergik zkolaboval poté, co se dotkl nože nebo nějaké potraviny, která předtím měla kontakt např. s ořechy, jsou dokonce oblíbeným filmovým motivem. Častým alergenem jsou také ryby a mořské plody, jablka, hrušky, kiwi, špenát, rajčata, kořenová zelenina, celer aj. Nejběžnějším projevem alergie je rýma, ale řadíme sem také astma a atopický ekzém.
Proč alergiků přibývá, nikdo neví. V současné době je nejpopulárnější teorie přílišné čistoty, tedy malý kontakt kojenců s nečistotami neboli nadměrná sterilita našeho života. Pochopitelně jako u všeho, čemu nerozumíme, jsou obviňovány také geny. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že zatímco alergiků pronikavě přibývá, výskyt geneticky podmíněných chorob se udržuje po staletí stále na stejné úrovni. Tím však neříkám, že alergie, která propukne u některého z rodičů, se geneticky nekóduje a nepředává se do další generace. Dědičnost je poměrně velká. U alergiků, jejichž matky také trpí alergií, je asi sedmdesátiprocentní. Detoxikační medicína sice dokáže cesty alergií sledovat, ale ani ona neumí vysvětlit, proč jejich počet stále stoupá. Pokud bych měl vyjádřit nějakou teorii, obvinil bych psychiku člověka, protože alergie, stejně tak jako jiné reakce imunitního systému, jsou obrazem lidské psychiky. Jiná je psychika člověka s autoimunitní poruchou, jiná člověka s alergií a ještě jiná člověka s oslabenou imunitou. Dokonce i protinádorová imunita má své psychické atributy. Stejně jako klesá protinádorová imunita u lidí (což má za následek vzestup počtu nádorů), vyskytují se stále častěji autoimunitní choroby, a tak můžeme sledovat vzrůstající počet autoimunitních onemocnění štítné žlázy, nervových onemocnění a mnohých dalších. Zároveň narůstá počet alergiků, protože i pro ně je typické, že jsou obětmi složité doby.
Dnes víme o alergiích mnoho, a tak by bylo skutečně složité skládat detoxikační kúru z jednotlivých preparátů, protože bychom jich potřebovali pěknou řádku. Proto doporučuji preparát Analerg, který je také předmětem již zmíněné studie. U dalších onemocnění přímo souvisejících s alergií doporučuji Astmex a Ekzemex. Komplexnost těchto preparátů nám dává naději na úspěch a zároveň se nemusíme cítit limitováni finančními možnostmi klienta.
V první řadě je důležité, že hlavním toxinem je mikrobiální ložisko v určité části mozku, konkrétně v telencefalu. Není podstatné uvádět přesnou lokalizaci tohoto ložiska, ačkoliv jeho souřadnice není těžké vytvořit. Víme, že se ložisko vytváří v místech, které podléhá některé z emocionálních poruch, tedy některému psychickému toxinu. Zmíněné kritické místo v mozku se nachází v té části, která je ovládána játry. Játra však takzvaně "mají na vybranou", protože jejich psychický obraz ovládá všechny druhy poruch imunity, tedy i autoimunitní problematiku nebo protinádorovou imunitu. Proč je u určitých lidí ovlivňována právě ta část, která odpovídá za tu kterou imunitní poruchu, zůstává nevysvětlitelným jevem.
Základní osu protialergické detoxikace tvoří preparáty Cranium a LiverDren, které obsahují emocionální složku. Tato složka rozbíjí ten druh emocí, který je zodpovědný za lokalizaci zmíněného mikrobiálního ložiska. Hovořím opět značně neurčitě; možná bych uspokojil vkus některých, kdybych fantazíroval, o jaké emoce jde. Principem detoxikace emocí je však to, že respektuje pouze určité typické rysy, určitou oblast, a nezabýváme se tím, jakým slovem bychom emoci pojmenovali. Dopouštěli bychom se totiž zkreslení a chyb. Proto nevím, o jaké typy emočních poruch jde.
Obdobně budeme odstraňovat také mikrobiální ložiska z cílových orgánů, v nichž se alergický proces projevuje (jednou tedy můžeme využít RespiDren, podruhé CutiDren, potřetí ColiDren, počtvrté OkulaDren atd.). Rovněž v případě těchto ložisek hraje hlavní úlohu emocionální složka preparátu a samozřejmě i klíče, což je pojem, který sice mnoho detoxikačních terapeutů již zapomnělo, ale podle mého názoru celkem není potřebné se k němu vracet a vysvětlovat ho.
Další velmi častou složkou alergií mohou být i jiné toxiny, které se v místě ložiska vyskytují. Jejich přítomnost však nebývá pravidlem (se stoprocentní jistotou je přítomno pouze mikrobiální ložisko). Jde především o těžké kovy, které bych rád označil za důležitou příčinu alergií, ale narušuje mi to má zkušenost, že zdaleka ne u všech alergiků musím v mozku těžké kovy nalézt. Přesto pokud těžké kovy v mozku odhalíme, odstraníme je velmi bravurně díky kombinaci MindDren a Antimetal (oba tyto preparáty jsou pochopitelně obsaženy v komplexu Analerg).
Daleko důležitější je však jiný toxin, a to gliadin. V případě, že u klienta existuje gliadinová zátěž v mozku, můžeme si být jisti, že bez odstranění tohoto problému klientovi nepomůžeme. Pozor, na lepek může existovat alergie, která je poměrně častá; v tomto případě však nehovoříme o alergii, nýbrž o glutenové enteropatii – při ní se do mozku dostávají molekuly bílkovin, které ho poškozují (zde odkazuji na svou přednášku o intoleranci lepku). V preparátu Analerg je obsažen celý antiglutenový program. Tento program je dosti rozsáhlý – potřebovali bychom na něj čtyři preparáty. Tím bychom ovšem nemohli dát klientovi další preparáty a detoxikace alergika by se pak neúměrně táhla a byla by neúměrně drahá. Intolerance lepku kopíruje alergie, což se týká také vzestupu jejich výskytu, který se datuje od šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Možná mají něco společného: tato úvaha určitě bude do budoucna předmětem mého zájmu.
Ačkoliv intolerance gliadinu není metabolickou poruchou, umožňuje emocionální preparát Nodegen uvolnění gliadinu z kontaminovaných tkání, stejně jako uvolnění kaseinu, jednoho z nejčastějších alergenů (kasein se rovněž nachází v preparátu Analerg). Od tohoto zjištění jsme jen krůček k tomu, abychom pochopili, že ve tkáních zůstávají některé alergeny – pravděpodobně ty z prvních, se kterými se alergik setkal. Jsou to pyly nebo zbytky živočišné srsti, prach, peří, ale právě například i kasein a pravděpodobně také alergická složka dalších alergenů. Setkání s pylovými alergeny nebo s mléčnou bílkovinou se datuje do raného dětství, a to může být rozhodující pro zabudování těchto alergenů do tkání. Tvoří pak jakousi pohotovostní složku, která se při setkání s alergenem aktivuje. Tato složka pravděpodobně udržuje v pohotovosti látkové faktory zánětu tkáně, mezi něž patří především histamin. Chceme-li se zbavit alergie, musíme umožnit imunitnímu systému, aby tyto "zachycené" alergeny odstranil. K tomu pomůže kombinace Nodegen – Metabex (kasein) anebo MindDren – Non-grata. Se všemi těmito složkami je v Analergu počítáno.
Vidíte, že počet nutných preparátů je poměrně velký. U každého zdravotního problému počítám ještě s tzv. černou skříňkou, tedy s nějakými faktory, které nedokážeme rozpoznat, nedokážeme je zachytit, náš výzkum k nim ještě nedošel nebo k nim vůbec nikdy nedojde apod. Při dnešních znalostech o vztahu mezi emocionální detoxikací a toxiny však takovou černou skříňku ukrýváme do preparátů Emoce a Streson. Tyto dva preparáty nejsou součástí Analergu, a proto doporučuji při detoxikaci alergií je podávat. Celý systém má logickou souvislost a jeho úspěšnost vidím především v pochopení psychosomatické teorie hromadění toxinů a následných zdravotních poruch.
Součástí výcviku v psychoanalytické terapii podle Sigmunda Freuda bylo i to, že budoucí terapeut musel sám prodělat psychoanalýzu. Bez této zkušenosti, která trvala obvykle tři roky, nebylo možné certifikát terapeuta psychoanalytika získat. Myslím, že v detoxikaci je stav podobný. Jen člověk, který je sám zbaven příslušných toxinů, je vůči pochopení detoxikační medicíny otevřený, je citlivý pro diagnózu Salvií a již jeho intuice ho vede tím správným směrem. Je-li někdo zavilý odpůrce, který odmítá o něčem takovém přemýšlet, nehovoří za něj inteligence nebo jiné vlastnosti, ale hovoří za něj právě toxiny.
Doufám, že se jednoho dne dostaneme k tomu, že význam detoxikace u alergií bude správně pochopen. Zbavil bych se tím velikého smutku, který mám při pohledu na velká kvanta alergiků, na komplikace alergií jako astma či ekzém, když vím, že existuje možnost velmi snadné a účinné pomoci. V takovém okamžiku se vždy musím začíst do knih antických filozofů a se stoickým klidem pokývat hlavou nad nedostatkem otevřenosti lidské společnosti anebo alespoň té její složky, která se nazývá vědou.
V každé detektivce, kde není vrahem zahradník, se na konci objeví zločinec. Já však nechám naší detektivce konec otevřený a položím otázku: Pokuste se sami najít, jaká emoce bude příčinou alergie. Jaký má alergie emoční náboj? Je to úzkost, strach, beznaděj, agrese nebo něco jiného? Jedním si buďte jisti: alergie jako onemocnění, které zanedlouho postihne celou společnost, je stejný problém jako emoce, která naši společnost sužuje v témže rozsahu.
MUDr. Josef Jonáš, datum aktualizace: 1. 5. 2010
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
